Název

202003 RETRO Norsko Dovrefjell 2009

Popis

Začátkem tohoto století vyznačili Norové trasu pro trekaře z Lillehammeru až k moři do Andalsnesu. Imposantní putování měří asi 450 km a prochází několika horskými skupinami, majetnější turisté mohou využít malé chaty po cestě.
V roce 2006 jsme ve dvojici prošli první půli treku, za 9 dní chůze a 2 dny vynuceného lehára z Lillehammeru do Otty. Bohužel z tohoto vandru nejsou digitální obrázky. Nejeli jsme tam na blind. Dva roky před námi to přešla skupinka přátel a poskytla cenné zkušenosti i neumělé mapky (Míťo, díky).
Začátkem srpna 2009 jsme navázali na tuto trasu, odjeli do Otty a absolvovali za 13 dní druhou část vandru. Počasí nám přálo méně, denně pršelo nebo foukalo, na závěr začalo sněžit. Snad i proto jsme to 20 kiláků před cílem museli otočit do údolí a k moři v Andalsnesu dorazili vyhlídkovým ozubnicovým vlakem. Trasa je náročná i proto, že po cestě se nedá počítat s doplněním zásob, nutno nést vše s sebou. Cesty vedou po žulové náhorní planině, většinou bez lesů, které končí s nadmořskou výškou 800 metrů. Větší část trasy vedla národními parky Rondane a Dovrefjell, ale na rozdíl od českých parků se tu může skoro vše. Nesmí se tu jezdit auty, střílet zvěř a hlavně dělat oheň, vše lehce splnitelné. Pocit volnosti a svobody je tu dokonalý.
Překřížili jsme poutní cestu z Osla do Trondheimu (dříve Nidaros - hlavní město Norska), dlouhou 640 km a výrazně značenou. Ve středověku se po ní ubírali králové, ale my jsme na žádné poutníky nenarazili. Zato jsme v pohoří Snohetta narazili na skupinky pižmoňů, kteří tam byli znovu usazeni dovozem z Gronska. Všude jsou důrazná upozornění, že to jsou mírumilovní býložravci, ke kterým není radno se přibližovat na méně než 200 metrů. Nám se podařilo je uvidět na 30 kroků. Když se zvedla mlha, býk už zaujímal bojový postoj s rohy u země. Rychle jsme ustoupili, ani fotit jsem nestíhal.
Krásné vzpomínky na 11 let starou výpravu, o podobné se nám v čase koronavirové expanze může jenom zdát.

Kategorie a štítky

Nastavení